PODZIMNÍ AKTUALIZACE 29.9.2020

29.09.2020

PODZIMNÍ AKTUALIZACE k 29.9.🍁( vhledy pro snazší průchod zimou)


VĚČNÝ HLAD: 

Je vhodné si připomenout, že prvotní příčinou většiny současných společenských krizí, chybného a bezohledného konání je neukojený chtíč, pocit nedostatku a vnitřní prázdnoty.
Za vším je vnitřní hlad. Všechny bytosti jsou hladové, když neví, čí jsou! Některé jsou hladovější než jiné, a ze své podstaty jiné nebudou (Otesánek :).
My, lidé, jsme hladoví tehdy, když jsme odpojení od Země, od výživy Matky. Pak se pocit hladu a chtíče stává neukojitelným a plošně destruktivním (zvláště v maskulinním provedení).
Na kolektivní úrovní - vztah k vlastní zemi a půdě, k rodině, ke svým předkům. PROTO LIDÉ DŘÍVE PUTOVALI I SE SYMBOLEM SVÝCH PŘEDKŮ "DĚDŮ" V PODOBĚ SOŠEK -  aby neztratili své RODOVÉ VĚDOMÍ.. (Chci-li lidi ovládat, vezmu jim zemi a kořeny...)


VZTAHY: 

"Každý ve vsi ví, kdo ke komu patří :) "
Aneb, DUŠEVNÍ RODINA se rozrůstá a v novém paradigmatu již máme možnost vidět a žít zdravé vztahy. Jaký dar! 💗 Ty lze žít pouze tehdy, pokud každý v hloubce sebe sama ZNÁ SVOJE MÍSTO, a nepotřebuje již hledat "někoho lepšího", prostě VÍ. Když každý zná své místo (ukotven ve svých kořenech), není ani potřeba aby docházelo k sexuálnímu lovu a rozbíjení vztahů, pouze k vzájemnému obohacení (pokud se samozřejmě někdo někde nezasekne a neztratí :) 

Tím pádem HLEDÁNÍ PARTNERA se stává zcela nesmyslnou aktivitou. Tedy pokud není potřeba si ještě v rámci starého programu něco malého si dovyjasnit, či pokud upírsky nelovíme něčí energii. Hledat-nacházet lze pouze sebe sama a své místo, all the best of other`s included...  
Sám před sebou člověk stejně nikam (a k nikomu) neuteče. 


DNO:

Je nepříjemné padat a ráchat se ve sračkách, bolí to, kouše to. ALE DOSTAT SE NA DNO JE DŮLEŽITÉ! Když jsme na dně, víme, že to nejhorší už máme za sebou. Dál už to bude jenom lepší. Nikoli růžové, vždy budou přicházet zoušky, ale ty už nikdy nebudou muset tak moc bolet. Být na dně je příležitost PODÍVAT SE DO TVÁŘE temnotě. Škrábat se nahoru a utíkat před svým dnem je jen ztrátou času a sil. Na dně většinou také bývá zapadlý onen "zlatý klíč" k neřešitelným situacím.

Všechny slzy musí být vyplakány, všechno mrtvé pohřbeno, všechna bolest a hořkost odevzdána. Země si to všechno vezme zpět... Jiná cesta ke štěstí prostě není, pouze únik. 

"Matičko Zem,Mokoši, všechno si vem,
všechnu hořkost a bolest, co v těle měla jsem.."


ŽENÁM: 

Největší úkol ženy je pečovat o své srdce a milovat. Všechno ostatní je druhořadé, ačkoli umíme být velmi schopné a úspěšné... :) 
Pozorovat, podporovat a léčit z hloubky, v tichu, péčí, písní, tvorbou, dotekem.
Muži neslyší, když moc mluvíme :). Jsme tu, abychom je učily CÍTIT.
Zároveň pro nás přichází čas se stáhnout do hloubky, a nechat muže vykonat své boje, nezasahovat do nich a přestat jim brát příležitosti k růstu. 
Trpělivě čekat a důvěřovat, milovat bezpodmínečně, se všemi stíny a chybami a vytvářet v sobě domov, aby se měli kam vrátit...nic jednoduchého :))

A pečovat o své vnitřní vody i vnější vody:
"Buď jak buď, jako řeka teč,
děj se co děj, k vodě choď..."