O LUCIÍCH A SLUNOVRATOVÉ MYSTICE

14.12.2021

O SVATÉ LUCII A MYSTICE SLUNOVRATOVÉ, poněkud podrobněji 

 V letošním roce nějak víc konám a prožívám a méně stíhám psát. Již od začátku adventu mám chuť napsat článek, ale dostávám se k tomu až teď, po Luciích..tak tedy teď Jelikož se již mnoho lidí zabývá původní přírodní mystikou, pohanskými a lidovými zvyky, není těžké se již dočíst různé reálie o původu svátku sv. Lucie u nás, z mýtu o starogermánské bohyni Berchtě/Perchtě (skvělý článek sdílela 12.12. např. Katka Kramolišová ).
Podle této legendy byla Berchta, dříve než se stala za dob inkvizice zlým a krvelačným strašidlem, zářivou a krásnou bytostí, spojovanou s bílým ptactvem. Pod její patronát patřila ochrana žen, miminek a dětí. Jejím stromem je bříza, a je nazývána také "Strážkyní zvěře". Zároveň byla také vnímaná jako trojná bohyně (panna, matka i stařena).
Tento díl evropské bohyňovské mystiky se zároveň dokonale překrývá s mým poznáním z osobního prožívání předslunovratních energií skrze slovanské pole a potvrzuje tak moji několikaletou hypotézu skládající se z několika rovin! (Všechny tyto příběhy jsou jakousi vnitřní přírodní mystikou středoevropských národů, z časů kdy ještě lidé neoddělovali sakrální a profánní svět. Je to tedy o prožívání vnějšího a vnitřního zároveň. Kosmických, astronomických rytmů, a zároveň zemských.) 

Příběh první - LADA A KOLADA (a Marie)

V slunovratní mytologii a mystice východoslovanské je Lada kosmickou bohorodičkou, skrze kterou přichází na tento svět nové, čisté světlo Slunce, boha Svaroga, v podobě jeho syna, Kolady. "Vánoční koledy" jsou tedy tak či tak oslavné písně znovuzrození Boha na Zemi. Slunovratní brány jsou otevřeny vždy 3 noci, kdy slunce na obloze zdánlivě stojí, a citliví jedinci mohou vnímat vyšší příval kosmické energie (což nemá vždy pouze příjemné následky v této dimenzi). Tedy onen pomyslný porod Slunce skutečně končí 24. 12. Následuje ještě tzv. sluneční šestinedělí, tedy spíše dvanáctidenní, končící tedy 6.ledna (na 3 krále oficiálně povolené návštevy novorozeněte :)) Každý z těch dní symbolizoval měsíc z následujícího roku, proto se během Vánoc denně věštilo. 

LADA je v některých starých mýtech také popisována jako strážkyně zvěře, jakožto nejstarší slovanská bohyně, nesoucí jak energii panenskou, tak milostnou a v okamžicích slunovratů i mateřskou. Jejím stromem je bříza a překvapivě je spojována i s labutěmi a bílými holubicemi, identicky s Berchtou.Zároveň miluje růže a je slunovratní bohorodičkou - identicky s křesťanskou Marií.

Příběh druhý - LADA A MORANA

V jedném ze svých vizionářských setkání s Ladou (velmi jasné, čiré bílé šťavnaté světlo) jsem ji zavnímala jako slovanskou zářivou Kosmickou Matku, přijímající a předávájící vysoké energie z různých hvězd, pochopitelně i našeho slunce. Na druhém konci tohoto energetického sloupu stála Morana (Marana je v sanskrtu smrt), která naopak pohlcuje expirované formy energie, a dle fyzikálních zákonů je opět vrací do Zdroje. Na určité úrovni jsou tedy dvěma podobami téhož, podle zákona "vše,co zemře, bude opět zrozeno, nové a čisté". Tyto dva aspekty se právě znatelně spojují v tomto předslunovratním období, kdy třetí hlavní bohyně - Mokoš, úrodná země spí a odpočívá. Jejich spojení se zrcadlí v naší přírodě v podobě zasněžené krajiny, zároveň chladné a smrtonosné, nevýslovně krásné, utěšující a otevřené zároveň.


Příběh třetí - LUCIE
Skutečný původní význam tradice ženských průvodů týden před slunovratem se dodnes nejvíce dochoval v severských zemích, ačkoli se silným nánosem církevních povídaček. Dívky zde chodí v dlouhých bílých šatech a s věncem s rozsvícenými svícemi, roznášejíc naději před posledním temném týdnu před slunovratem, a také obřadní pečivo a nápoje. Že se tento zvyk přinášení naděje na světlo nejvíce uchoval v zemích polárního kruhu,kde na slunovrat sluníčko pouze v poledne vykoukne na horizont uprostřed dlouhé polární noci, je velice logické.
Existuje i domněnka, že tyto průvody dívek byly původně spojeny přímo se slunovratovou nocí, kterážto je vlastně nocí porodní. Během korekce starého juliánského kalendáře v 16.stol totiž mohlo dojít ke zmatkům, co se týče určování určitých dat svátků, těžko však dohledat.
Astronomie však hraje spíše ve prospěch významnosti 13.prosince kvůli zrychlení otáčení Země kolem Slunce, čímž vznikl efekt "zkrácení noci" dle pranostiky "Lucie noci upije, ale dne nepřidá".

Příběh čtvrtý - ADVENT
Tento příběh je mojí čirou matematicko-mystickou hypotézou a všimla jsem si jej až letos. Je nabíledni, že církevní advent je další pokroucenina jak hrom. Pouze, co se týče příběhů a autorství, samozřejmě.Četla jsem také nějaké novodobé reformátorské psaní o uctívání symboliky 4 živlů, proč ne, ať si každý slaví co chce Mne více zajímá bádat v tom, co tu kdysi bylo, hledat střípky pokladů a propojovat je dohromady s tím, co vnímáme a žijeme dnes.
Podle této hypotézy zbytek původní adventní mystiky můžeme hledat v naší lidové kutuře, ve svátcích téměř zapadlých prachem zapomnění. Musíme jen mírně přimhouřit oko k 1-2 denním odchylkám časovým, které mohly vzniknout přesně tím, že to někdo při reformaci prostě blbě zapsal (ale také nemusel, kdoví)

Takže odzadu: Zimní Slunovrat/Kračún bývá obvykle 21.12., svátek má Natálie ( z latinského "dies natalis" - rodný den).
13.12. Lucie, nositelka světla,
6.12. Mikuláš (kde dříve v průvodech chodívala i Bílá paní),
(4.12. Barborky jsou 9 dní od Lucek),
30.11. (o den dříve) máme sv. Ondřeje, kdy se prováděly věštby a ochranné rituály,
25.11. má svátek Kateřina, kdy se pořádaly Kateřinské oslavy a hody, symbolické uzavření podzimních hodů a větších zábav před vánoci, oficiální zahájení přástek.
 Je to trochu posunuté, ale určitý rytmus tam je. (On ani advent nevychází přesně vždy čtvrtou nedělí na 24.) V každém případě všechny tyto svátky mají prokazatelně necírkevní původ a symbolicky navazují na sebe i na psychologii prožívání tohoto období.

A co prožíváme nyní dnes, to je ještě další příběh. Ale kontrast Morany a Lady, boje protikladů a existence paralelních světů mezi různými skupinami lidí, to zůstává stejné. Velká apokalyptická hra o zbytky staré moci a v ní ostrovy života, kde se snažíme ochránit to, co je cenné. Pro mne je cenné vědění, které nám skrze příběhy pomáhá pochopit síly, které tvoří tento živý svět, jehož jsme součástí. Není to o božstvech, ale o principech. Není to náboženství, ale cesta přírodní moudrosti.

A tak odevzdejme s láskou Moraně k přeměně, co už ve svých životech nechceme....
Požádejme své předky o sílu, své spojence a učitele o podporu a ochranu.
Sami sebe o zářivější Bytí - kdy jindy, když ne teď
Poděkujme za vše, co máme i nemáme, jako bychom už nic nepotřebovali, naplněni životem až po okraj...!


zdroj obrázku severské Lucie - https://wishingwellfairytales.tumblr.com/48Danai Colledge, Miloš Martínek a 46 dalším15 komentářů10 sdíleníTo se mi líbíOkomentovatSdílet