MANIFEST ZPĚVU

O ZVUKU 

Na začátku byl zvuk. Vibrace kdesi hloubce, spíše zachytitelná pocitem než myšlenkou. Zvuk, který předchází světlo. Vesmír se neustále dynamicky naplňuje životem a každá životní forma má svou píseň. Každá planeta, každá hvězda vibruje a zní prostorem. Jsou písně vnější a písně pod povrchem. A lidská bytost může naslouchat všemu, neb její uši jsou dvojí. Abychom se mohli podílet na vytváření harmonie, je třeba umět slyšet pod obojí. A také znát svou vlastní píseň, která, rozezněna do plnosti, dokonale ladí s písní veškerenstva. Ovládnout svůj hlas ve všech podobách znamená mít možnost spřádat jemná neviditelná vlákna života a vyšívat jimi vzory a obrazce do plátna prázdnoty. Neovládnout svůj hlas znamená setrvat v určitém sebepopření a chaosu. Hudba je nejstarší a nečistší forma magie.

O ZPĚVU 

Věřím, že zpěv jakožto nástroj svobodného vyjádření duše patří mezi základní schopnosti každé lidské bytosti. Možná jsme někdy uvěřili někomu, kdo nám řekl , že zpívat neumíme, avšak to byl jen jeden ze způsobů, jak umlčet naše duše a vzít nám naši sílu. Zpěv může být mnohem více, než jen vyprávění příběhu v písni... Může být spojením s něčím, co se nachází jinde. Schopností hovořit s jinými bytostmi přírody, vytvářet mosty do jiných světů, a také léčit duševní zranění. Když jsou současně otevřeny brány hlasu, těla, mysli a srdce, otevírá se prostor zázračnému. Proto má vždy zpěv ve všech tradičních kulturách zásadní a nenahraditelný význam. Proto je tak důležité vzít si svůj hlas zpět.

MÉ ZKUŠENOSTI 

V moravské rodině mé matky byl zpěv ještě přirozenou součástí života. Jako malá jsem neměla žádné pěvecké ambice, spíše výtvarné, a na pěveckou dráhu mě vždy postrkovali ostatní. Prošla jsem si mnoha lety v lidovém dudáckém souboru při ZUŠ Aš, poté sólovým i sborovým zpěvem. Nicméně jsem narazila na menší zádrhel - jakmile jsem vyšla na pódium, přepadl mne smrtelný děs a nebyla jsem schopná vydat tón, tím spíš, že jsem ony pečlivě vybrané, náročné klasické písně neměla zrovna nejmenší chuť zpívat. Také jsem odmalička byla velmi citlivá na význam slov, a výběr většiny mne nijak neuspokojoval.

Na druhé straně jsem procházela psychicky náročnějším dospíváním s velkou dávkou samoty. Potřebovala jsem najít způsob, jak ze sebe dostat toxické emoce, a tak jsem trávila po mnoho let mnoho času halekáním po lesích. Při tom mne samozřejmě nesměl nikdo slyšet, natož vidět :) Ve chvílích očištění a ztišení mne pak krajina na oplátku učila. O zpěvu, i o tom, jak lépe žít. Snažím se to dodnes krajině vracet, kamkoli mne cesta zanese :)


S příchodem Prahy se mi při studentských letech otevřel nový svět. Začala jsem také objevovat nové přístupy ke zpěvu a více jsem experimentovala se zvukem jako takovým. Absolvovala jsem mnoho zajímavých hlasových seminářů zejména od zahraničních lektorů (Ridina Ahmed, Saba a Mietek Litwinski, Smadar Imor, Signe-Marie Lindstrom, Jill Purce...) a z každé si vzala to, co mi dávalo smysl a postupně tyto techniky zabudovávala do své skládanky.
Seznámila jsem se hudebníky a začaly první pokusy o kapely. Za zmínku stojí spolupráce s tanečnicí Antonií Svobodovou, a ekumenické "hudboslužby" skupiny Tree Spirit, která se bohužel z osobních důvodů rozpadla bez řádné nahrávky.